České Budějovice

Krajská metropole (93 620 obyvatel, 381 m) na soutoku Vltavy a Malše je hospodářským a kulturním centrem jižních Čech, městem vyhledávaným turisty pro množství mimořádně cenných a v řadě případů i unikátních památek, je městem sportovním, městem slavných osobností a především městem, kde se cítíme dobře – příležitostí k příjemným procházkám či posezení v některé z mnoha kaváren najdeme dost.

Město založil v roce 1265 panovník Přemysl Otakar II. – potřeboval upevnit svoji moc proti rozpínavým Vítkovcům. Vybrané místo poskytovalo dostatek prostoru k prakticky neomezenému rozvoji, ostatně náměstí svými rozměry 133 × 133 m patří k největším u nás. A přes četné rány osudu si České Budějovice, vyhlášené za městskou památkovou rezervaci, uchovaly svůj středověký půdorys dodnes. Město těžilo z četných výsad a utěšeně se rozvíjelo, až se stalo nejvýznamnějším na jihu Čech a jedním z nejdůležitějších v království. Bohatlo z těžby stříbra v okolních dolech, rybničního hospodářství a vaření piva. Zvyšoval se dovoz soli z Rakouska – umožnilo to splavnění Vltavy z Českých Budějovic do Prahy. V zemském sněmu zástupci města měli vyhrazená čestná místa hned vedle pánů z Prahy a Plzně. Budějovice se odmítly připojit ke stavovskému povstání v roce 1547, císaři zůstaly věrné i v roce 1618. V roce 1641 je zasáhl velký požár, obnova trvala několik desítek let. V roce 1751 se České Budějovice staly správním střediskem právě ustaveného Jihočeského kraje. V roce 1785 bylo zřízeno českobudějovické biskupství. V roce 1795 zahájil provoz první měšťanský pivovar (dodnes fungující), v roce 1895 pivovar Budvar. V roce 1832 se rozjela první koněspřežná železnice na starém kontinentu, v letech 1868–74 ji nahradila parní železnice do Plzně, Prahy a Vídně. Vznikaly velké průmyslové podniky, rozvíjela se říční loděnice úspěšného podnikatele Vojtěcha Lanny, jehož význam daleko přesáhl hranice regionu. V roce 1846 se do města přestěhovala z Vídně továrna Koh-i-noor Hardmuth. Bouraly se hradby a hradební brány – první padla Linecká v roce 1844, poslední Pražská v roce 1867. Vznikaly četné spolky, národnostně odlišené – společnost se přísně dělila na českou a německou. V 90. letech 20. století se město stalo sídlem Jihočeské univerzity.

Centrem města je čtvercové náměstí Přemysla Otakara II. s řadou gotických a renesančních domů s podloubím, jedno z nejkrásnějších u nás. Renesanční radnice z roku 1555, barokně upravená, s bohatě zdobeným průčelím, se mj. pyšní i zvonkohrou. Uprostřed náměstí nepřehlédneme známou Samsonovu kašnu z let 1720–27. Výraznou dominantou je 72 m vysoká Černá věž, vybudovaná v letech 1549–77 jako samostatná kostelní zvonice a městská věž. U ní stojí trojlodní katedrála sv. Mikuláše – původně gotická svatyně ze 13. století byla přebudována pozdně goticky a barokně. V jedné z jejích kaplí byly v době třicetileté války ukryty korunovační klenoty.

Nejstarší budovy stojí na Piaristickém náměstí. Vidíme zde areál dominikánského kláštera, založeného Přemyslem Otakarem II. roku 1265, dokončen byl za účasti Parléřovy huti v letech 1340–70. Má gotický ambit, zaklenutý křížovými klenbami. V roce 1785 Josef II. klášter zrušil. Vůbec nejcennější budějovickou památkou je trojlodní bazilika Obětování P. Marie, jedna z našich mála gotických cihlových svatyní – dokončena byla na začátku 14. století. Mimořádně hodnotné jsou zbytky gotických nástěnných maleb ze 14. a 15. století. V 15. století byla k areálu přistavěna gotická Bílá věž. Z roku 1531 pochází bývalá zbrojnice (později solnice) s vysokým stupňovitým renesančním štítem. Dnes tu sídlí Jihočeské motocyklové muzeum. Na rohu Krajinské a Hroznové ulice jsou renesanční Masné krámy s empírově upraveným vstupním průčelím. Z původních krámků řezníku se v polovině 20. století stala restaurace, lákající na lahodný Budvar. Nádherné jsou zbytky městského opevnění, které vznikalo již v době Přemysla Otakara II. Po roce 1339 bylo upraveno, na konci 16. století zesíleno. Jeho pozůstatky lze spatřit na Zátkově nábřeží, v domech v Panské ulici a v Hradební ulici – tady stojí Rabenštejnská věž, dokončená nejspíš ve 14. století. Součástí hradeb na Zátkově nábřeží je Otakarova bašta a čtyřhranná věž Železná panna (ve středověku sloužila jako mučírna) z 2. poloviny 14. století. Součástí hradeb je i bývalá Solná branka. V letech 1640– 61 byly vybudovány barokní hradby. V místech původních bastionů je dnes městský park. Monumentální městotvornou zástavbu reprezentuje novorenesanční budova Jihočeského muzea z let 1898–1901 (v době přípravy průvodce v rekonstrukci). Z roku 1819 pochází empírová budova Jihočeského divadla. V bývalém strážním domku jižně od centra se nachází Muzeum koněspřežky. Na Sokolském ostrově u soutoku Vltavy a Malše vznikl velmi oblíbený sportovní areál s krytým plaveckým bazénem (mj. je zde 80 m dlouhý krytý tobogán) a letní plovárnou. Zajímavé pohledy se nabízí přes mrtvé rameno Malše, pětipatrový Přední mlýn byl zrekonstruován na hotel. Severně od centra města leží areál pivovaru Budvar s návštěvnickým centrem a multimediální expozicí s názvem Příběh budějovického piva, exkurze míří i přímo do výrobních prostor. Zajímavostí je hlavní autobusové nádraží na střeše nákupního centra. Od blízkého vlakového nádraží vede do centra města Lannova třída, přeměněná na pěší zónu.

Více se dočtete v tištěných turistických průvodcích nakladatelství Soukup & David.